V těchto autobusech seděli cestující nejčastěji po obvodu čelem doprostřed autobusu a nastupovalo dveřmi umístěnými zezadu. Tento způsob nastupování byl pozůstatkem z dob koňmi tažených vozidel, kdy bylo třeba nepoděsit koně. Nouzové zadní dveře se zachovaly ve školních autobusech dodnes. První školní autobusy dopravovaly do škol děti převážně ve venkovských oblastech, kde nebylo únosné, aby děti chodily velké vzdálenosti do školy pěšky a autobus se často skládal jen z podvozku a lavic překrytých plachtou. Ve třicátých letech vyvinula společnost Crown Coach typ autobusu s plochým nosem, tzv. typ D. Šlo o vysokokapacitní školní autobus nazvaný Crown Supercoach, který zvládal i náročnější terény.
Význam školních autobusů vzrostl obzvláště v 50. letech, kdy došlo k velkému baby boomu a zejména na západě Spojených států přestaly dostačovat kapacity stávajících školních autobusů. Výrobce autobusů Gillig Bros vyvinuli v roce 1959 autobus s motorem vzadu, který se brzy stal nejoblíbenějším školním autobusem na západním pobřeží.
Přibližně od roku 1939 se začala pro školní autobusy používat žlutá barva. V tomto roce svolal Dr. Frank W. Cyr, profesor Columbia University v New Yorku, konferenci, která měla ustanovit národní standardy pro konstrukci školních autobusů. Barvě užívané na školní autobusy se většinou říká school bus yellow, i když oficiálně se jmenuje National School Bus Glossy Yellow, dříve také National School Bus Chrome. Byla zvolena proto, že na ní v ranním případně pozdně odpoledním šeru dobře vyniknou černá písmena. Účastníci konference sestavili soubor celkem 45 norem, které určovaly například délku autobusu, výšku stropu nebo šíři uličky.
Dnes lze typické školní autobusy vidět v USA i Kanadě. V těchto zemích je školní autobus veden jako oficiální typ vozidla uvedený v dopravních předpisech. Má žlutou barvu, jasný nápis „School bus“ a vepředu i vzadu má červená světla. Když autobus zastaví, začnou světla blikat a auta v obou směrech musí zastavit a rozjet se smí až tehdy, když autobus přestane blikat. Tato pravidla byla zavedena již ve 40. letech a podobně jako původní vzhled autobusů se zachovala dodnes. Školní autobusy využívají nejčastěji děti ze státních škol, školy soukromé a církevní mají vlastní způsob dopravy.
