V roce 1930 jsem sloužil na vojně v Brně a jednou jsem si povšimnul v novinách, že dopravní podnik dělá nábor na řidiče autobusů. To mě zaujalo a šel jsem se do podniku poptat. Na místě jsem zjistil, že berou jen řidiče tramvají. Řekl jsem si, že to zkusím a nastoupil jsem do kursu
...vypráví o svých začátcích v našem podniku pan LUDVÍK PŘÍVĚTIVÝ. V té době mu bylo dvaadvacet let. Letos 14. srpna oslavil 100. narozeniny. Během sta let svého života zaznamenal dvě světové války a tři společenské režimy. Zažil císaře Františka Josefa, dobu první republiky, vládu komunistů i společenské změny po sametové revoluci v roce 1989. Jak už sám vzpomínal, do dopravního podniku nastoupil roku 1930 jako řidič tramvaje, později jezdil s nákladním autem u traťáků nebo u vrchní stavby.
...Za druhé světové války jezdily naše autobusy na dřevoplyn, pokračuje ve vzpomínkách pan Přívětivý, pamatuji , jak jsme jezdívali do Bílovic pro dřevo, vozili jsme je do dílen na Grmelovu a tady se potom štípalo na polínka, aby mohly vozy jezdit...
Pokud jde o výčet dalších činností pana Přívětivého v dopravním podniku, tak například působil jako řidič ředitele, také převážel peníze do banky, dále pracoval jako garážmistr, dopravní referent a jako vedoucí nákladní dopravy. Nejvíc ho to však stále táhlo k autobusům. Od roku 1949 se věnoval výcviku a školení řidičů autobusů v DPMB.
...Při zaměstnání jsem studoval , kromě průmyslovky jsem si dodělal také kurzy na učitele autoškoly...
vypráví pan Přívětivý a dodává
... přímo na lince jsem s autobusem nikdy nejezdil, jen jsem školil řidiče a také dispečery. Vzpomínám si, jak jsme jednou v Ostopovicích zůstali stát s autobusem přímo na kolejích, protože se nám zablokovala rychlost. Musel jsem odšroubovat podlahový díl, dostat se k převodovkové skříni a rychlost odblokovat. Tenkrát jsme to stihli jen tak tak. Sotva se nám podařilo odjet z kolejí, profičel nám za zády rychlík. Nezapomenu také, jak jsme jednou s žákem projížděli s autobusem RTO, ten měl motorovou brzdu, Lipovou ulicí, vyjedeme nahoru a on mi najednou říká - nebrzdí to! Povídám mu, no tak motorovku! Ale nic nepomohlo a vůz jel pořád dál. Tak jsem to vzal já a očima hledal, kde je nějaká díra. Vyšlo to a nakonec jsme vjeli mezi zahrádky...
Podobných zážitků bylo tenkrát víc. V roce 1971 mohl odejít na zasloužený odpočinek, to ho však nelákalo. Pracoval proto dál jako řidič - instruktor na školním oddělení až do roku 1992. Do řad zaměstnanců DPMB patřil dlouhých 62 let. Mezi našimi autobusáky, zejména střední a starší generace, se stal legendou. Není jich mnoho, kteří by pana Ludvíka Přívětivého neznali.