Věřím, že čtení o našich autobusových zážitcích musí být někdy fakt nuda, ale taková jízda rozbitým autobusem je leckdy náplní celých našich dní. Tentokrát to však byla skutečná perla. V Tanzánii platí zákon, že vozy hromadné dopravy nesmějí jezdit v noci, asi kvůli bezpečnosti a špatnému stavu silnic, takže všechny autobusy vyrážejí brzy ráno a jedou jak nejrychleji to podmínky dovolují. Technický stav autobusu je ale obvykle šílený, a tak rychlé tempo většinou nevydrží. My vyráželi v 6 hodin ráno a řidič asi dvě hodiny jel rychlostí asi 120 km/h, poté začala unikat voda z motoru. Začali jsme zastavovat a dolévat, později jsme vzali kanystry do autobusu a dolévali za jízdy. Později byl problém se zadním kolem, což znamenalo zastávku zhruba na hodinu. Někdy po obědě jsme dojeli totálně, motor zkrátka vypověděl službu. Náhradnímu autobusu zase cestou přestaly fungovat brzdy, takže řidič vyměnil brzdové obložení, což sice moc nepomohlo, ale aspoň pro ten pocit. Už bylo pozdě a všichni věděli, že do Daar es Salaamu dneska nedojedeme a že porušujeme zákon, ale přesto jsme se řítili stodvacetikilometrovou rychlostí a někde před Dodomou (hlavní město Tanzánie) nám za jízdy praskla dvě zadní kola. Brzdná dráha byla dlouhá, ale naštěstí jsme zůstali na silnici. My jediní měli baterku, a tak jsme asistovali při výměně jednoho zadního kola (rezervu měl autobus jen jednu) a poté jsme pokračovali jen na třech zadních. Někde cestou jsme se vyspali a do Dar es Salaamu jsme dorazili ráno, takže místo 13 hodin 24, ale zdraví a živí.