Nastoupili jsme do autobusu, sedli si na volnou čtyřku, každý na jednu stranu, vedle sebe dali nafasované tašky a vyjeli směr ÚAN Zvonařka (mysleli jsme si, že směr ÚAN Zvonařka). Rozebírali jsme zážitky z veletrhu, plánovali následný program. Strašně jsem se těšil, že si stihnu ještě nafotit parník od ČSAD Jihotrans, kterým jsme toho dne přijeli do Brna. Autobus - kloubový Citelis - dojel na Mendlovo náměstí, zastavil, pomocí kneelingu se naklonil na stranu a řidič pomohl z autobusu dívce na invalidním vozíčku. Poté se autobus znovu rozjel a my se dali opět do hovoru. Autobus po chvíli zastavil. Zhruba po pěti minutách jsme zjistili, že autobus stojí pořád na místě. Jak to? Pohledem na informační tabuli jsme byli zaskočeni. Nápis: KONEČNÁ STANICE. Bohužel, autobus neměl zvukový hlásič. Rychle jsme vyskočili, zazvonili na zvonek a čekali. Řidič nejspíš nečekal, že mu v autobuse bude ještě někdo trčet, a tak se dveře hned neotevřely. Naštěstí po chvilce ano, a my mohli na ÚAN Zvonařka hupsat pěšky.