Vánoční cestování 1

Nadešel Boží hod vánoční – den, kdy v teple domova přijímáme návštěvy a klábosíme o všem možném, co nás napadne. Ovšem pro mě byl letošní 1. svátek vánoční úplně jiný. Absolvoval jsem totiž cestu z Jaroměřic nad Rokytnou do Tábora, abych potěšil dědečka, který leží v táborské nemocnici po operaci kyčelního kloubu. Už od začátku bylo jasné, že vyrazím autobusem, ale jak vlastně jezdí? O vánočních svátcích bude jistě zrušeno mnoho spojů, na které byl člověk zvyklý, že i o svátcích jezdily. Nic naplat, je si třeba vyhledat vhodné autobusové spojení pomocí kamaráda, který vždy v nouzi pomůže (www.idos.cz). Nabízí mi hned dvě varianty – ranní a odpolední. Ta ranní je velmi výhodná – s přestupy v Třebíči a Českých Budějovicích s odjezdem z Jaroměřic nad Rokytnou v 8:10 a příjezdem do Tábora v 15:27. Raději jsem si vybral variantu odpolední. Nechal jsem se odvézt autem do Moravských Budějovic, odkud jsem odjel 14:12 linkou 760760 spoj 14 společnosti ICOM transport, a. s. (www.icomtranport.cz). Autobus Karosa C 734, která byla kdysi využívána jako zájezdový autobus vzhledem k jejímu vybavení – kávovar, chladící box a prázdné police, dříve sloužící pro umístění televize a videa, přijela o pět minut dříve. Za volantem seděl postarší řidič s příjemným vystupováním a úsměvem na rtech, odbavil mě a já usedl na své oblíbené sedadlo číslo 4. Když autobus odjížděl z Budějovic, seděli jsme v autobuse jen čtyři cestující a v Jihlavě vystoupilo deset cestujících, z toho šest na Znojemské ulici, zbytek na autobusovém nádraží. Vstoupil jsem z autobusu, udělal pár fotografií a šel vyčkávat na nástupiště 9 na příjezd autobusu ČSAD STTRANS (www.sttrans.cz), a. s. linky 380710 spoj 10, který si to razil z Brna do Strakonic a jednou ze zastávek na trase byla i Tábor – autobusové nádraží. Po krátkém čekání přijel patnáctimetrový Ares od Karosy, kterým jsem toho dne jel poprvé. Za volantem seděl sympatický řidič s věkem kolem čtyřicítky. Po odbavení jsem usedl opět na sedadlo číslo 4, zapadl jsem do pohodlné sedačky, připoutal jsem se, jak radila varovná cedulka přilepená na přední roletě a autobus vyjel směr Strakonice. V pěkném, tichém a pohodlném autobusu cesta příjemně ubíhala a já jsem hned několikrát málem usnul. Autobus byl zaplněn tak, že každý cestující včetně mne měl pro sebe až do Pelhřimova celou dvojku. Do Tábora jsme dorazili pár minut před pátou odpolední. Udělal jsem několik fotografií strakonického Aresu a šel na MHD. Vzhledem k frontě u automatu na jízdenky mi ujel starý kloubový Ikarus před nosem, což mi bylo líto, protože sem s ním už strašně dlouho nejel. Měl jsem pak radost, že další autobus směr táborská nemocnice byl opět Ikarus, legenda kloubových autobusů z Maďarska. Zvuk hrdého burácení motoru už skoro veterána bych chtěl slýchat častěji. Doufám, že u táborského Comett Plus, spol. s r. o. (www.comettplus.cz) budou ještě nějaký ten rok jezdit.