Vánoční zamyšlení

Vánoce už jsou opravdu za dveřmi. Kapři počítají poslední dny svého života, adventní kalendáře jsou vypleněny do poslední čokoládičky a všechny časopisy už vyrukovaly s radami, jak se nezbláznit z předvánočního stresu. A tak mě v tomhle období "klidu a míru" napadlo napsat sloupek o vztazích, sloupek láskyplný a smířlivý (to aby to nevypadalo, že mám něco proti autobusům). Všechno to začalo nedávno telefonátem jedné mojí kamarádky, která mi nadšeně oznámila, že má nového přítele, že je hrozně zamilovaná a že ten svět je přece jenom nádherný. Na otázku, kde se seznámili, na mě se samozřejmostí v hlase vyhrkla, že přece v AUTOBUSE. A já si uvědomila, že vlastně i moji rodiče, dědeček s babičkou mého přítele a nejspíš stovky dalších spokojených a šťastných párů se seznámily v autobuse. A proč vlastně ne. V autobuse se dá dobře povídat, někdy vám může úplně OMYLEM sklouznout hlava na mužnou hruď vašeho spolucestujícího, když vás někdo pouští sednout, nemusíte si to nutně vykládat jako projev úcty ke staršímu a při pořádné tlačenici můžete s někým navázat tak těsný tělesný kontakt, jaký nemáte ani s manželem po třiceti letech. Vidíte, nemusím být ani Carrie Bradshawová ze Sexu ve městě, abych napsala láskyplný sloupek o vztazích. Přeji vám krásné Vánoce!