Asociace první: opičárna

Byl horký letní den (na okně žádná kočka, jelikož by se ihned upekla) a vy si to drandíte autobusem vstříc krásným letním zážitkům. Ale ouha, autobus se plní a lidé zůstávají stát v uličce. A najednou to ucítíte! Vzhlédnete vzhůru, ale nějak se tím houštím nemůžete prodrat. Nad vámi (VELMI blízko vašeho obličeje) se rozkládá podpaží VELMI tlusté ženy. A je VELMI horko. Už víte co tou opičárnou myslím? Aby dílo bylo dokonalé, za vámi ještě sedí paní, které VELMI neprospívá průvan a okénko, které jste s vypětím sil otevřeli, okamžitě zavře. Hermeticky uzavřená časovaná bomba a deštný prales v jednom (a to doslova, z houštiny nad vámi už pár kapek spadlo). K dovršení zkázy se ještě pozvrací ten malý chlapeček vedle vás a zvratky se valí autobusem jako malá Žlutá řeka. V tomhle okamžiku byste i přes všechnu svou nechuť k dětem aktivovali veškerý mateřský (či otcovský) pud a klidně si s chlapečkem hodinu vyprávěli, co že to měl dneska k obídku. Vidět na vlastní oči to opravdu nemusíte. A proto, prosím, až příště pojedete autobusem, nechte své biologické zbraně doma.