Novotou vonící TAZ 1500 v barvě "červená rallye", kterou jsem pokřtil na Aničku, jsem od Ing. Vladimíra Matějky, majitele firmy OCELOT ze Žacléře převzal v červenci 2003. Do dubna 2005 jsem s autem strávil hezkou řádku krásných chvil, stejně jako i spoustu hořkých momentů. Technická spolehlivost toho typu totiž není příliš velká, a tak mne několikrát během cest nechala na holičkách. Stálé problémy se startováním, špatný rozdělovač, karburátor, čerpadlo, kohout topení, vypadávající řazení, utržený výfuk, přetížená elektronistalace... Přesto na Aničku stále vzpomínám v dobrém. Řídit takové auto je hodně stylové. Stějně tak člověk ocení řadu užitečných detailů, které moderní vozy postrádají. Poruchovost, zimní provoz, nízká užitečná hmotnost a vysoká spotřeba jsou však těmi stinnými stránkami. Aničky jsem se zbavoval s lítostí, ale potřeboval jsem vůz, na který se mohu spolehnout - a tím má 1203ka určitě nebyla.