Občas mi přijde, že si spousta lidí kolem mě myslí, že díky své anonymitě můžou vyvádět, co chtějí. Nebo si aspoň myslí, že je nikdo nevidí. Aspoň paní přes uličku si nejspíš v takovém domnění prohlížela některé části svého těla, jakoby by byla doma a nikdo jí neviděl. Zvláštní. Další velice nezáživná skupina lidí je ta, co si myslí, že jakmile nastoupí do autobusu, nikdo je neslyší. Tak se dozvíte i to, co vědět nechcete. A ač nepatřím zrovna mezi lidi, co naschvál poslouchají rozhovory, autobusové proslovy mi pak přijdou jako veřejné projevy politiků. Nikdo jim nerozumí, ale každý si je se zaujetím poslechne a srdečně se jim zasměje.