Články
Ondřej Sekora: Jak si šneček hrál
Byl jednou jeden malý šneček a ten stále něco vymýšlel. Jednou našel prázdný domek velkého šneka a velice se zaradoval. "To mám štěstí! Udělám si z domečku autobus. Nejkrásnější autobus v lese. Budu ho tahat za sebou a budu vozit broučky!"
Přimontoval k prázdnému domečku kolečka jako k autobusu. Domeček natřel na červeno a bílo, aby vypadal jako nový. Po stranách vyřezal okénka a do zadu napsal číslo. Nu, byl to nejkrásnější autobus v lese.
To se všem líbílo! Hned se mu nabízeli druzí šneci, že budou autobus také vozit. Ale šneček, že ne. Chtějí-li, mohu se někam postavit a dělat ze sebe stanice autobusu. To že mohou.Vida, to je nápad... Šneci se zaradovali a hned se rozjeli dělat stanice. Každý na jiné místo. Jeden na sebe napsal "Šnekov" a před stanici postavil stánek se sodovkou. Druhý se pojmenoval "Hlemýžďov" a zařídil si cukrářství. Další dva sehnali spoustu hraček a postavili se jeden na kopečku a druhý pod kopečkem. Ten první si dal nápis "Horní Hračkalov" a ten druhý "Dolní Hračkálov". Jistě si budou cestující u nich kupovat. Tomu docela nejmenšímu dovolil šneček, že může v autobusu dělat průvodčího a prodávat lístky. U autobusu byl nával. Když všichni nastoupili, zaloval ten docela nejmenší šneček: "Hotovo jedem!" a zapískal jako opravdový průvodčí.
Broučci si si sedli v autobusu k oknům a čekali, kdy pojedou. Ale autobus nic. "Proč nejdeme?" divili se broučci. "Proč stojíme? Asi nemá benzín," říkali si. "Pročpak nás chce vozit, když nemůže? Vystupte, přece tu nebudeme sedět!" A vystoupili.
"Proč stojíš, šnečku? Proč jsi nás ošidil?" hubovali. "Já že stojím?" užasl šneček. "Já přece jedu největší rychlostí. Jen se dobře podívejte!"
Broučci se tedy dobře podívali, a opravdu! Autobus jel. Ale tak pomalu, tak pomalouninínku, že to nebylo skoro ani vidět. Tu se teprve ťukli do hlavy a řekli si: "To jsme pytlíci! To jsem přece mohli vědět, že šnek nepojede rychleji než šnečí rychlostí, i když za sebe připne autobus!" A šli do Šnekova, Hlemýžďova, do Dolního a Horního Hračkálova pěšky. Tam koupili dětem cukroví, sodovku a hračky a měli se dobře.
V autobusu zůstal jen ten nejmenší šneček. Dodnes tam děla průvodčího, prodává a proštipuje lístky. Žádní cestující tam sice nejsou, ale šneček si hraje, jako by jich tam bylo plničko. Každou chvíli zavolá: "Vystupovat!" a hraje si, že všichni vystupují. A pak zavolá: "Nastupovat, jedeme!" a prodává a proštipuje lístky znovu.
A je mu dobře.
Když někdy najdete prázdný šnečí domeček, podívejte se dobře, jestli v něm není malý šneček a jestli neprodává lístky. Kupte si jeden! Bude mít radost.
Autobus sebevrahů
V žádném případě se nelekejte, nejedná se o žádnou skutečnou nehodu autobusu, jen o knižní novinku slavného finského spisovatele Arta Paasilinna o skupině nešťastných Finů a Finek, kteří už od života nic dobrého nečekají a rozhodnou se spáchat hromadnou sebevraždu. Luxusním autobusem se vydají až na nejsevernější mys Evropy, kde se chtějí vrhnout do vln Ledového oceánu. V rozhodujícím okamžiku se ale ukáže, že mnoha sebevrahům se vlastně umřít nechce. Neustále sebevraždu odkládají a po mnoha dobrodružstvích nakonec doputují až na nejjižnější mys Evropy. Paasilinnovi hrdinové a jejich osudy jsou humorné i dojemné: chovatel sobů Uula Lismanki prchá před spravedlností, protože okradl americké filmaře při stavbě sovětského koncentráku v Laponsku o statisíce dolarů, kožešinový farmář Sakari Piippo chtěl předvádět cvičené norky, oblékl svou ženu do sexy prádla z norkových kožešin, ale přišel o norky i o manželku… Ve vážnější rovině můžeme Paasilinnovu knihu číst jako svéráznou oslavu života – se smrtí si zahrávat můžeme, ale se životem ne. Knihu lze koupit za 239 Kč u nakladatelství Hejkal.
Stránky nakladatelství: Hejkal
Autobus Béďa
Je knížka na kolečkách určená pro děti předškolního věku. Malí čtenáři prožijí jeden rušný pracovní den řidiče městského autobusu. Vyprávěním o cestujících v autobuse si nejen procvičí postřeh a paměť, ale zároveň si mohou pohrát s originálním leporelem na kolečkách.
Objednejte u: NAKLADATELSTVÍ REBO
40 let ČSAD Třebíč
Publikace o třebíčské autobusové a nákladní dopravě vydaná v roce 1989 u příležitosti výročí 40 let od vzniku závodu 610 ČSAD Třebíč. Vypráví o historii, vývoji i lidech třebíčského ČSAD a jeho provozovnách v textu, fotografiích, tabulkách i grafech. Publikace je dnes již těžko k sehnání, ale dá se vypůjčit v Třebíčské knihovně.
Kniha o historii dopravy
V závěru loňského roku vydal Institut Jana Pernera knihu Historie dopravy na území České republiky. Publikace je určena všem zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti. Šíře tematického záběru činí z práce univerzální pomůcku i provýuku na školách všech stupňů. Knihu napsal kolektiv autorů pod vedením Ing. Jana Kyncla. Zachycuje historii dopravy ve všech jejích oborech v letech 1918 - 2000.
Druhý díl knihy o autobusech a trolejbusech
Již druhý díl Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů autora Martina Hanáka vyšel v pražském nakladatelství Corona. Díl začíná rokem 1939 a končí v roce 1989. Chronologicky členěný popis vozidel uvádí u každého typu technický popis, případně náčrtek a je doplněn bohatou fotodokumentací.
Přečtěte si: Toulavý autobus
Zajímavou recenzi Steinbeckova románu Toulavý autobus z roku 1947 naleznete na stránkách Tomáše V. Odahy.
2 Partner serveru:
