Články
Daimler Buses podporuje bezpečnost při provozu školních autobusů
Dokonalá technika stejně jako dobře vyškolený řidič jsou předpoklady pro větší bezpečnost při provozu školních autobusů. Daimler Buses hodlá prostřednictvím účinných nabídek obojí dlouhodobě podporovat. OMNIplus – značka servisních služeb pro autobusy Mercedes-Benz a Setra proto nabízí do 12. září 2009 v rámci zkoušek bezpečnosti resp. hlavních revizí bezplatné prohlídky školních autobusů.
O preferenci veřejné dopravy
Na webových stránkách organizace ROPID byla spuštěna nová stránka o preferenci MHD. Jedná se o první oficiální webovou stránku, která se touto důležitou a klíčovou problematikou pro rozvoj veřejné dopravy v Praze a okolí zabývá. Veřejnost zde najde popis všech způsobů preference MHD (zejména tramvají a autobusů) před automobilovou dopravou, názorné ukázky toho, jak to funguje v praxi, aktuální seznam vyhrazených pruhů pro autobusy a odkazy na další webové stránky, které se preferencí zabývají. Do budoucna zde budou přibývat novinky, které se podařilo zrealizovat a také ukázky z jiných českých i zahraničních měst pro inspiraci laické i odborné veřejnosti.
Autosedačky v přepravě autobusy
Kdo má povinnost zajistit autosedačku v případě, kdy je povinná? Dopravce nebo cestující?
Trénink řidičů autobusů
Centrálním bodem bezpečné jízdy autobusem je řidič. Proto Mercedes-Benz Autobusy pořádá pro řidiče autobusů pod značkou služeb Omniplus již 15 let tréninky řidičů po celé Evropě. Od počátku v březnu roku 1993 byl společně se značkou Setra proškolen již pěticiferný počet řidičů autobusů. Jejich počet bude díky zákonem předepsané kvalifikaci pro řidiče motorových vozidel z povolání nadále stoupat. V rámci tohoto Omniplus svoji nabídku tréninků ještě jednou rozšířil.
Školní autobusy
Školní autobusy se zrodily ve Velké Británii – v roce 1827 zavedl George Shillibeer v Londýně první koňmi tažený autobus, který zvládl přepravit 25 dětí. Postupně se staly autobusy modernější a poháněné motorem. Obzvláště ve Spojených státech Amerických se těší i dnes typické žluté školní autobusy veliké oblibě.
Zelená pro ekologické autobusy
Podporu pro dopravní společnosti na investice do autobusů šetrných k životnímu prostředí využívaných pro účely veřejné služby schválila minulý týden Evropská komise. Od roku 2008 do roku 2013 mohou společnosti v ČR získat podporu na nákup noývh autobusů formou přímých jednorázových dotací. Možné bude také nakoupit autobusy, vybavené pro osoby se sníženou pohyblivostí. Informovaly o tom Dopravní noviny.
Nový studijní obor automechanik – řidič kamionové a autobusové dopravy
Česká republika se v současné době potýká s velkým nedostatkem řidičů pro kamionovou a autobusovou dopravu. Předpokládá se, že v současné době chybí až dvacet tisíc řidičů. České školy se snaží reagovat na nedostatek této profese na trhu práce, a proto zřizují obory, ve kterých by měli žáci možnost připravit se na profesi řidiče.
Označníky zastávek - fotogalerie
Již víme, co jsou to označníky, jaká je jejich historie, jaké jsou jejich součásti a provedení, kdo je zřizuje a nyní se také můžeme podívat, jak vlastně vypadají a v jakých provedeních se vyskytují.
Fotogalerie Google: Označníky v různých provedeních
Označníky zastávek - provedení
Označník zastávky je tvořen zpravidla zastávkovým sloupkem a jeho vybavením, může však být také tvořen značkou umístěnou na konzoli nebo v rámu na sloupu, na přístřešku, na budově či zdi. Dočasně zřízené zastávky mohou být označeny přenosným zastávkovým sloupkem.
Součástí označníku je:
- Značka zastávky. Její podoba je závazně stanovena v ČSN 73 6425. Od roku 2001 je tato značka dopravní značkou a její podoba je stanovena též vyhláškou č. 30/2001 Sb. a jejími novelizacemi. Pro městskou dopravu se používá čtvercová značka s modrým orámováním s vyobrazením druhů dopravních prostředků, které zastávku užívají (tramvaj, trolejbus, autobus nebo jejich kombinace), nebo s nápisem TAXI. Pro příměstskou, meziměstskou a dálkovou silniční linkovou dopravu se používá kruhová značka odvozená z někdejšího označení zastávek ČSAD; pro zastávky společné s městskou dopravou se však má používat jedna společná značka v městském provedení. Značka musí být v reflexním provedení nebo s vlastním osvětlením a má být umístěna viditelně, kolmo na podélnou osu zastávky. V minulosti bývala a dodnes často je umisťována oboustranně, od roku 1995 však ČSN oboustranné umístění nepožaduje.
Tabulka nebo obdobné označení s názvem zastávky (kolmo na podélnou osu zastávky). Může být doplněna označením druhu zastávky (na znamení, stálá, občasná), tarifního pásma nebo podobnými údaji.
- V městské hromadné dopravě tabulky nebo obdobné označení s čísly nebo jinými označeními linek, případně směrovými šipkami, umístěné kolmo na podélnou osu zastávky. Na dobře vybavených autobusových nádražích a autobusových stanovištích se linky nebo směry vyznačují i na zastávkách neměstské dopravy.
- Ve střední části zpravidla ve výšce očí cestujícího kolmo k nástupní hraně nebo rovnoběžně s ní lícem k čekací ploše bývá umístěna deska nebo skříňka pro jízdní řády (jedna nebo více), která může mít i vlastní osvětlení. Zařízení pro vyvěšení jízdního řádu však být umístěno i na jiném místě zastávky a v takovém případě se za součást označníku zastávky nepovažuje. Samotný jízdní řád součástí označníku zastávky také není, i když je na něm umístěn. Jízdní řád se buď vylepuje, nebo se vyměňuje i s předem připravenými deskami či fóliemi, popřípadě se upevňuje a vyměňuje jiným způsobem. Na lépe vybavených označnících bývá zakryt průhledným krytem (například plexisklem).
- Dolní část bývá zejména u zastávek městské dopravy opatřena odpadkovým košem. Toto vybavení však obecně není povinné. Koš může být umístěn i v jiném místě zastávky nebo nemusí být v zastávce umístěn.
- Povrch je opatřen zpravidla nápadným obarvením. Zastávkové sloupky městské hromadné dopravy mívají nejčastěji barvu červenou nebo červenožlutou, zastávkové sloupky odvozené ze sloupků ČSAD žlutou barvu. Od roku 1995 však technická norma žádné doporučení ohledně barvy neobsahuje a praxe se rozrůznila. Například v Praze jsou označníky pro neměstskou autobusovou dopravu zřizované Technickou správou komunikací hl. m. Prahy od poloviny devadesátých let 20. století v modrobílém provedení, s městskou variantou značky.
Označníky zastávek - historie
V počátcích moderní hromadné veřejné dopravy na sklonku 19. a v první polovině 20. století byly zastávky označovány různými způsoby: tabulkami s reklamou na dopravu, nápisem „stanice autobusu“ nebo „stanice elektrické dráhy“, ozdobnou či zabarvenou pouliční lucernou, jinde jen čekárnou nebo vydupaným místem v trávě nebo jízdním řádem vylepeným kdekoliv poblíž. Předchůdci dnešních zastávkových sloupků a značek označujících zastávku se často umisťovaly jen přibližně, například v rohu křižovatky nebo bokem na čekárně, často jeden společný sloupek pro oba nebo více směrů.
Vnitropodnikové předpisy a vládní vyhlášky z padesátých let jsou dnes těžko dohledatelné, oba přepravní řády z roku 1964 se však již zmiňují o tom, že každá zastávka musí být vybavena označníkem. Kulatá smaltovaná značka ČSAD, „sluníčko“ na „mikulášské holi“, se po zavedení jednotných národních podniků ČSAD v roce 1949 postupně stala symbolem meziměstské a venkovské autobusové dopravy. V turistických mapách je tvar tohoto sloupku dodnes srozumitelnou kartografickou značkou zastávky. Jedním z nejstarších dokumentů dosvědčujících standardizaci způsobu označování zastávek je Směrnice pro označování zastávek a odjezdových nástupišť ČSAD, vydaná Ministerstvem dopravy s pořadovým číslem 102 pod č. j. 21237/65-10/1 s účinností od 1. října 1965. Souběžně se začínal ustalovat i dnešní způsob označování zastávek MHD. V roce 1970 byla vydána Pravidla technického provozu městských drah, která stanovila podobu značky označující zastávku pro tramvaje, trolejbusy i městské autobusy.
V roce 1975 pronikl termín „označník zastávky“ i do pravidel silničního provozu, současně byla zavedena i dopravní značka označující konec zastávky. V letech 1976 a 1977 byly vydány oborové normy ON 73 6425 a ON 73 6426, které již velmi přesně a závazně určily podobu, tvary a rozměry zastávkových sloupků a jejich součástí. V roce 1995 byly jejich požadavky týkající se značek na označníku převzaty do ČSN 73 6425 Autobusové, tramvajové a trolejbusové zastávky (tvar, rozměry ani barva označníku už od té doby obecně předepsány ani doporučeny nejsou). Tato norma mimo jiné umožnila a zároveň doporučila zřizování společných zastávek pro městskou a neměstskou dopravu, což předchozí normy nepřipouštěly. Změna č. 1 z roku 1996 upřesnila, že požadavky na světelné a barevné vlastnosti značky jsou obdobné jako u dopravních značek. Pragoprojekt již novou ČSN připravilČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupníuzly a stanoviště - část 1 : Navrhování zastávek. Květen 2007. Tedy vdobě vydání článku panem Veselým.O sloupcích se tam moc nedočtete, ale jinak je z hlediska navrhovánízastávek tato norma docela povedená a obsáhlá hlavně z hlediska pohybuimobilních a nevidomých.[1]. Ve způsobu označování zastávek se nepředpokládá žádná výrazná změna.
Od roku 2001 je podle vyhlášky č. 30/2001 Sb. značka na označníku zastávky dopravní značkou a touto vyhláškou a technickými předpisy pro dopravní značky byla opět kodifikována závazná podoba, částečně v rozporu s dosud platnou ČSN 73 6425. Závazné na základě národního dodatku ČSN EN 12 899-1 jsou i vzorové listy [2] zpracovávané Centrem dopravního výzkumu, obsahující závazné podrobné stanovení rozměrů, tvarů a symbolů dopravních značek. Kromě velikosti 50 cm, odvozené z velikostí dopravních značek, byla dodatečně připuštěna také varianta o velikosti 40 cm, resp. 41 cm, odpovídající ČSN 73 6425. Nedostatečně jsou upraveny požadavky na obsah a provedení kruhové značky, což má za následek nejednotnost jejího provedení u různých zřizovatelů.
Základní právní rámec a požadavky týkající se označníku zastávky stanoví Zákon o silniční dopravě, Zákon o dráhách a Dopravní řád drah a vyhláška č. 30/2001 Sb., která stanoví dopravní značení.
V mnoha městech a oblastech provedení nebo umístění označníků zastávek neodpovídá požadavkům právních a technických předpisů, mnohde jsou s tolerancí správních úřadů i nově zřizovány označníky, jejichž designéři a umisťovatelé nerespektují závazné požadavky.
1 
