Články
Označníky zastávek - historie
V počátcích moderní hromadné veřejné dopravy na sklonku 19. a v první polovině 20. století byly zastávky označovány různými způsoby: tabulkami s reklamou na dopravu, nápisem „stanice autobusu“ nebo „stanice elektrické dráhy“, ozdobnou či zabarvenou pouliční lucernou, jinde jen čekárnou nebo vydupaným místem v trávě nebo jízdním řádem vylepeným kdekoliv poblíž. Předchůdci dnešních zastávkových sloupků a značek označujících zastávku se často umisťovaly jen přibližně, například v rohu křižovatky nebo bokem na čekárně, často jeden společný sloupek pro oba nebo více směrů.
Vnitropodnikové předpisy a vládní vyhlášky z padesátých let jsou dnes těžko dohledatelné, oba přepravní řády z roku 1964 se však již zmiňují o tom, že každá zastávka musí být vybavena označníkem. Kulatá smaltovaná značka ČSAD, „sluníčko“ na „mikulášské holi“, se po zavedení jednotných národních podniků ČSAD v roce 1949 postupně stala symbolem meziměstské a venkovské autobusové dopravy. V turistických mapách je tvar tohoto sloupku dodnes srozumitelnou kartografickou značkou zastávky. Jedním z nejstarších dokumentů dosvědčujících standardizaci způsobu označování zastávek je Směrnice pro označování zastávek a odjezdových nástupišť ČSAD, vydaná Ministerstvem dopravy s pořadovým číslem 102 pod č. j. 21237/65-10/1 s účinností od 1. října 1965. Souběžně se začínal ustalovat i dnešní způsob označování zastávek MHD. V roce 1970 byla vydána Pravidla technického provozu městských drah, která stanovila podobu značky označující zastávku pro tramvaje, trolejbusy i městské autobusy.
V roce 1975 pronikl termín „označník zastávky“ i do pravidel silničního provozu, současně byla zavedena i dopravní značka označující konec zastávky. V letech 1976 a 1977 byly vydány oborové normy ON 73 6425 a ON 73 6426, které již velmi přesně a závazně určily podobu, tvary a rozměry zastávkových sloupků a jejich součástí. V roce 1995 byly jejich požadavky týkající se značek na označníku převzaty do ČSN 73 6425 Autobusové, tramvajové a trolejbusové zastávky (tvar, rozměry ani barva označníku už od té doby obecně předepsány ani doporučeny nejsou). Tato norma mimo jiné umožnila a zároveň doporučila zřizování společných zastávek pro městskou a neměstskou dopravu, což předchozí normy nepřipouštěly. Změna č. 1 z roku 1996 upřesnila, že požadavky na světelné a barevné vlastnosti značky jsou obdobné jako u dopravních značek. Pragoprojekt již novou ČSN připravilČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupníuzly a stanoviště - část 1 : Navrhování zastávek. Květen 2007. Tedy vdobě vydání článku panem Veselým.O sloupcích se tam moc nedočtete, ale jinak je z hlediska navrhovánízastávek tato norma docela povedená a obsáhlá hlavně z hlediska pohybuimobilních a nevidomých.[1]. Ve způsobu označování zastávek se nepředpokládá žádná výrazná změna.
Od roku 2001 je podle vyhlášky č. 30/2001 Sb. značka na označníku zastávky dopravní značkou a touto vyhláškou a technickými předpisy pro dopravní značky byla opět kodifikována závazná podoba, částečně v rozporu s dosud platnou ČSN 73 6425. Závazné na základě národního dodatku ČSN EN 12 899-1 jsou i vzorové listy [2] zpracovávané Centrem dopravního výzkumu, obsahující závazné podrobné stanovení rozměrů, tvarů a symbolů dopravních značek. Kromě velikosti 50 cm, odvozené z velikostí dopravních značek, byla dodatečně připuštěna také varianta o velikosti 40 cm, resp. 41 cm, odpovídající ČSN 73 6425. Nedostatečně jsou upraveny požadavky na obsah a provedení kruhové značky, což má za následek nejednotnost jejího provedení u různých zřizovatelů.
Základní právní rámec a požadavky týkající se označníku zastávky stanoví Zákon o silniční dopravě, Zákon o dráhách a Dopravní řád drah a vyhláška č. 30/2001 Sb., která stanoví dopravní značení.
V mnoha městech a oblastech provedení nebo umístění označníků zastávek neodpovídá požadavkům právních a technických předpisů, mnohde jsou s tolerancí správních úřadů i nově zřizovány označníky, jejichž designéři a umisťovatelé nerespektují závazné požadavky.
Označníky zastávek - pojem
Označník zastávky (někdy nazývaný zastávkový označník) je svislé výrazné označení tramvajové, autobusové nebo trolejbusové zastávky. Vyhláška č. 30/2001 Sb. umožňuje jako zastávku označit i stanoviště taxislužby, v praxi však tento způsob označování nebyl zřejmě nikde zaveden. Označník se umisťuje zpravidla v úrovni čela nástupní hrany (na začátku nástupního ostrůvku na začátku části chodníku vymezené pro zastávku. Nejčastější podobou označníku zastávky je zastávkový sloupek. Označník nese základní informace o linkách veřejné dopravy, které zastávku užívají.
Více info: Wikipedia
Autobusové nádraží
Autobusové nádraží (v jízdních řádech aut.nádr.) je účelová komunikace s větším počtem autobusových stání (zastávek) a odbavovací budovou. Není-li terminál vybaven odbavovací (výpravní) budovou s určitou mírou vybavení pro cestující i pracovníky dopravců nebo je-li umístěno na silnici nebo místní komunikaci, nazývá se takový dopravní uzel v České nebo Slovenské republice autobusové stanoviště (v jízdních řádech obvykle „aut.st.“). V jiných státech obdobné rozlišení není obvyklé. Technické požadavky na česká a slovenská autobusová nádraží upravuje od 1. listopadu 1991 ČSN 73 6075 Navrhovanie autobusových staníc (Navrhování autobusových nádraží). Nahradila oborovou normu ON 73 6075 z 31. října 1977. Jsou normalizovány všeobecné požadavky, požadavky na dopravní plochy, výpravní budovy, na vybavení autobusových nádraží městské hromadné dopravy, na servisní a technická zařízení, předstaniční prostory, ukazatele apod. V souvislosti s probíhající revizí ČSN 73 6425 Autobusové, tramvajové a trolejbusové zastávky se uvažuje o možném zrušení či nahrazení ČSN 73 6075, také proto, že podle některých názorů jsou stávající autobusová nádraží v menších městech většinou rozlohou předimenzovaná, což prodlužuje přístupové, odchozí a přestupní pěší vzdálenosti.
Více info: Wikipedia
Celostátní informační systém (CIS)
Společnost CHAPS, spol. s r. o. je od 26.10.2001 pověřena Ministerstvem dopravy České republiky vedením Celostátního informačního systému o jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy. CIS je informační systém obsahující informace o přepravním spojení. CIS se také považuje za jedno z míst určených pro styk s cestujícími (vyhláška MD o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu), z něhož je možné podávat i další informace (např. o vyhlášených smluvních přepravních podmínkách), pokud je dopravce do systému poskytne.
Podle platné právní úpravy (zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění a vyhláška MD č. 388/2000 Sb., o jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy) CIS obsahuje schválené jízdní řády linek veřejné vnitrostátní linkové dopravy s výjimkou jízdních řádů linek městské autobusové dopravy provozovaných na území města, schválené jízdní řády linek veřejné mezinárodní linkové dopravy, které mají na území ČR zastávku pro nástup nebo výstup cestujících a schválené jízdní řády drážní osobní dopravy provozované na území ČR. Jízdní řády jsou do CIS předávány dopravními úřady krajských a městských úřadů/magistrátů (veřejná vnitrostátní linková doprava), dopravci (veřejná mezinárodní linková doprava) a provozovateli dráhy (drážní osobní doprava) v elektronické podobě ve formátech JDF. Jízdní řády naleznete na www.idos.cz.
Označníky zastávek - provozování
Označník tramvajové nebo trolejbusové zastávky je součástí dráhy, a to i tehdy, užívá-li zastávku i jiný druh dopravy. Zřizuje jej provozovatel dráhy.Označník zastávky silniční linkové dopravy, pokud před udělením licence k provozování linky ještě nebyl zřízen, je podle Zákona o silniční dopravě povinen zřídit dopravce. Nezřídí-li označník předtím nikdo jiný, měl by tedy označník zřídit ten dopravce, který začal zastávku užívat jako první. Je však zcela běžné a není v rozporu s právem, pokud označník zřizuje například vlastník nebo správce pozemní komunikace, dopravce neužívající zastávku, obec, případně kraj. Vlastníci a správci pozemní komunikace mají ze zákona věcné břemeno strpět v nezbytném rozsahu umístění označení zastávky, za případnou majetkovou újmu mají nárok na náhradu. Pokud zastávku užívá více dopravců, měla by podle technických a právních předpisů být vybavena pouze jedním společným označníkem. V praxi však mnohde tento požadavek není naplňován a je obtížně vynutitelný. Majitel označníku, pokud jej zřídil jako dopravce na základě oprávnění plynoucího z udělené licence k provozování dopravy, je povinen zajistit jeho údržbu a je povinen umožnit jeho užívání ostatním oprávněným dopravcům. Dopravce užívající zastávku s cizím označníkem je povinen přispívat majiteli na údržbu označníku ze zákona, avšak na smluvním základě. Postup při nedohodě na výši příspěvku není v zákoně dořešen. Jízdní řády jednotlivých linek jsou povinni vyvěsit jejich dopravci, avšak někteří majitelé označníků ostatním dopravcům tuto službu poskytují v rámci komplexní údržby sami. Zákon č. 13/1997 Sb. v § 12 stanoví, že stálé svislé dopravní značky jsou součástí pozemní komunikace. § 14 téhož zákona však uvádí, že označníky zastávek naopak nejsou součástí pozemní komunikace, značka na označníku zastávky je podle odst. 7.1.4 ČSN 73 6425 součástí označníku zastávky, podle vyhlášky č. 30/2001 Sb. dopravní značkou. Ministerstvo dopravy zveřejnilo 22. srpna 2005 tiskovou zprávu [3] v níž nepřímo vyjádřílo názor, že značky IJ 4a a IJ 4b přestaly být součástí označníku zastávky a jejich výměna a údržba nyní přísluší správci komunikace. Dopravci ani správci silnic a místních komunikací však zpravidla tento výklad nevzaly v potaz.
Nová pravidla pro práci řidičů od dubna
11. dubna začíná platit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 z 15. března 2006 o haromonizaci některých předpisů v sociální oblasti, týkajících se silniční dopravy. Nejvýznamnější změnami jsou:
1) Doba řízení nesmí přesáhnout devět hodin s tím, že pouze dvakrát za týden může být prodloužena na deset hodin
2) Týdenní doba řízení nesmí přesáhnout 56 hodin, za období dvou po sobě následujících týdnů nesmí celková doba řízení přesáhnout 90 hodin
3) Po 4,5 h jízdy musí mít řidič nepřerušenou přestávku o délce nejméně 45 minut, pokud mu nezačíná doba odpočinku (ta může být nahrazena maximálně dvěma přestávkami, z nichž první musí mít minimálně 15 minut, po ní musí následovat přestávka o délce minimálně 30 minut)
4) Při přítomnosti nejméně dvou řidičů ve vozidle je změnou prodloužení doby odpočinku o hodinu, oba však musí být s výjimkou první hodiny jízdy přítomni ve vozidle
5) Již se nerozlišuje možnost zkrátit týdenní odpočinek podle místa pobytu řidiče ve vozidle
6) U děleného denního odpočinku lze tuto dobu rozdělit pouze na dvě části, z nichž první musí být nejméně 3 hodiny a druhá minimálně 9 hodin
7) Běžná doba odpočinku u řidiče, doprovázejícího vozidlo na trajektu nebo po železnici, může být přerušena nanejvýš dvakrát, přerušení nesmí celkem přesáhnout 1 hodinu (řidič musí mít k dispozici lehátko nebo lůžko)
8) Řidič, který se přesouvá do místa, kde se ujme vozidla (není-li vozidlo v místě bydliště řidiče), nesmí tuto dobu vykázat jako odpočinek (pokud dobu nestráví na trajektu nebo ve vlaku a nemá k dispozici lehátko nebo lůžko).
(podle Dopravních novin)
Evropský řidičák schválen
Jednotný řidičský průkaz, platný pro celou Evropskou unii, byl schválen. Informoval o tom měsíčník Autostyl ÚAMK. Vzhled průkazu bude představen roku 2013 a zaváděn postupně do roku 2032. Nový průkaz budou muset řidiči autobusů a nákladních vozů obnovovat každých pět let, pro osobní vozy po deseti letech. Celoevropská databáze vyloučí možnost získat průkaz po odebrání v jiné zemi.
Katalogizace autokarů
Víte, že autokary - tedy zájezdové autobusy - se podle nejrůznějších parametrů označují počtem hvězdiček stejně jako ubytovací zařízení? Hvězdičky se uděluji podle výkonu motoru, brzdového systému, odpruženi, prostoru a pohodlí pro cestující, topení a klimatizace, zatmavení oken, vnitřního osvětlení, zvukové techniky, prostoru pro zavazadla, hygienických zařízení či přítomnosti ledničky. Detailní přehled naleznete v článku na serveru cestovni-ruch.cz.
2 Partner serveru:
